SK Petřín Plzeň 2005

Na velikonoční pondělí v ne zrovna fotbalovém počasí k nám přijeli kluci z Černic. Protože jsme se na tomhle zápase sešli ve třech já Kája a Kuba chtěl jsem se na tenhle zápas pouze koukat a psát si různé poznámky a postřehy, Kuba pískal a Kája vedl zápas. Bohužel jsem to vydržel jen do poločasu, protože jsem byl přesvědčený, že černický nejsou v žádném případě lepší než my a poločasový výsledek 3:2 pro Černice byl pro nás ještě milostivý. Ve druhé půlce jsem začal křičet a obraz hry se náhle změnil a tím že aktivita a angažovanost některých stoupla z nuly na minimálně 70%. Dostali jsme černický pod tlak a zápas dokázali otočit. Což mě samozřejmě těší, ale na druhou stranu po třech letech neustálého řvaní běhej bojuj chtěj hrát malinko přestává bavit a pokud to bude jen občas udělám to rád a znova, ale co musí každý kdo chce u nás hrát dělat automaticky a je to minimum které musí na hřišti odvést to ostatní přijde o tom jsem přesvědčený a když náhodou ne tak jsme alespoň udělali vše pro to aby to šlo. Za vyhraný zápas jsem samozřejmě rád, ale tady v tomto případě jsou body vedlejší a důležitý je přístup kluků k zápasu, tréninku a fotbalu jako takovému.