Město vs. Vesnice 1:2
Město vs. Vesnice 1:2
V těžké nefotbalové době, kdy jsme vlivem pandemie a vládních nařízení ochuzeni o to, co většina z nás má nejraději (pominu-li naše nejbližší), kdy jsme odkázáni místo míče a krásného trávníku na lesní cesty, kola, betonové sídliště, ale hlavně bez kolektivu převážně sami se sebou se stopkami na rukou, připravil náš trenérský štáb pikantní souboj mezi "měšťáky" a "vesničany". Ostře sledovaný mač, který přinesl sebou hodně emocí, povzbuzování, vzájemného hecování byl rozdělen do tří víkendů. V první výzvě vesničani obstáli a ukázalo se, že na vesnici se kolem svého hospodářství člověk naběhá víc :). To se vlastně potvrdilo i ve třetí výzvě, při maratonu, se kterou si o pár vteřin lépe poradili opět vesničani. Druhá výzva o Velikonocích vyzněla lépe pro měšťáky, kde se pravděpodobně projevil spíše rovinatý povrch tras. Nicméně po shrnutí všech výsledků musíme kluky pochválit, protože do toho dali srdce a ukázali, že i pro ně v nefotbalové době jsou pořád na dobré fyzické úrovni. Samozřejmě se našli výkony, za které pochválit nejde, ale to si musí každý dotčený srovnat v hlavě sám a říct si, "udělal jsem pro to vše, mám čisté svědomí". Poté co kluci doběhli při první výzvě na předměstí Salcburku, při druhé dojeli na pobřeží Costa Brava, nepokořili "pouze" držitele světového rekordu v maratonu keňského běžce Eliuda Kipchoge, kdy za jeho světovým časem lepší tým vesničanů zaostal o 26 minut. Musíme tedy uznat jeho kvality, příště čas stáhnout o pár minut a třeba se jednou povede :). Lepší variantou by ale bylo, aby jsme se mohli vrátit k fotbalu, protože v něm by Keňan neměl nárok, ale především by kluci mohli pokračovat v tom, v čem jsou opravdu dobrý. Závěrem, velká gratulace "vesničanům" za cenný skalp "měšťáků", kteří plánují odvetu a ve vzduchu už létá další výzva. Že by zápas 10:10 na velké hřiště? Nechme se překvapit, ale současná situace tomu moc nepřeje. Snad se to brzy změní.
